Věda je super a ukázat ji ostatním je satisfakce, říkají chemici z CXI TUL

Krátkými videi na Instagramu otevírají dveře do světa laboratoře, kde hledají způsoby, jak vyčistit vodu od věčných chemikálií. Pavlína Konopáčová a David Mareš už oslovili tisíce sledujících a v říjnu své zkušenosti představí i na akci Sdílej vědu!

Vedoucí laboratoře nanochemie Michal Řezanka přišel s nápadem, že Instagram je populární, tak proč si nezaložit účet i jako laboratoř. A protože měli Pavla a David k této sociální síti blízko, šlo to rychle. Původní myšlenka, hledat přes Instagram průmyslové partnery, se ukázala jako slepá ulička. „Zjistili jsme, že tudy cesta nevede. Tak jsme změnili strategii, momentálně budujeme komunitu sledujících, aby se o nás vědělo,“ popisují.

Začít může každý, hlavní je vytrvat

A jaké jsou největší výzvy při popularizaci vědy? „Začít,“ řekne pohotově David. „A začít může úplně každý. Nejdůležitější je nenechat se odradit, když to nejde hned. Chce to trpělivost a najít si vlastní styl a dělat to proto, že nás to baví, ne z povinnosti,“ doplňuje Pavlína.

Na videích si všechno dělají sami. „Krátký klip zvládnu za pět minut, ale u delšího sedím klidně hodiny. Pro mě není největší problém střih, ale najít správnou hudbu,“ směje se David, který se vše naučil sám s pomocí návodů pro samouky.

Spolužáci fandí, ale začínalo se od nuly

Stejně staří spolužáci hodnotí profil s nadšením. Mimo laboratoř už to ale nikdo moc neřeší. „Nikdo nám videa nepřesídlel, začali jsme úplně od nuly. Naštěstí máme velkou podporu od vedoucího, který se občas i sám zapojí.“

„Hodně nám pomáhá, když někdo z kolegů přijde s nápadem nebo pomůže při natáčení. Plán příspěvků se musí držet, a to není vždycky snadné,“ vysvětlují mladí chemici. Jejich fanoušci přicházejí nejčastěji z USA, Asie a samozřejmě i z Česka.

Rick a Morty v laborce

Ve volném čase sledují videa na Instagramu. Algoritmus jim servíruje spoustu vědeckého obsahu, ale inspirují se i nevědeckými klipy, které pak zasadí do prostředí laboratoře. „Mám ráda třeba Chemistry Daily,“ říká Pavlína. David má inspiraci i mimo Instagram, nedá dopustit na seriál Rick a Morty. „Náš humor je trochu tvrdší, takže se neurazíme a klidně si ze sebe navzájem utahujeme. A na nápadech se většinou shodneme,“ dodává.

Věda na pozadí: boj s věčnými chemikáliemi

Za atraktivními videi ale stojí vážné téma: výzkum, jak dostat perfluorované látky (PFAS) z vody. Tyto látky, používané třeba v teflonu, outdoorovém oblečení či hasicích pěnách, jsou nebezpečné, protože se v přírodě prakticky nerozkládají a v živých organismech se proto hromadí. Byly nalezeny v krvi lidí i zvířat napříč celou planetou, a dokonce i na Antarktidě.

Na jejich rizika se začalo upozorňovat díky kauze firmy DuPont v americké Západní Virginii. Farmář řešil dlouhotrvající úhyn krav, ale postupně se ukázalo, že továrna dlouhodobě znečišťovala okolní prostředí jednou z mnoha forem PFAS, používanou při výrobě teflonu. Další odhalení ukázala, že látka ohrožuje nenarozený plod a má souvislost s některými druhy rakoviny, onemocněním štítné žlázy nebo třeba vysokou hladinou cholesterolu. Právě tento skandál odstartoval celosvětovou debatu a postupnou regulaci věčných chemikálií.

Cyklodextriny: zbraň proti PFAS

Výzkum na CXI TUL se snaží najít řešení na globální problém PFAS. Tým už ukázal, že klíčem jsou cyklodextriny, což jsou cyklické cukry ve tvaru prstýnku, které dokážou zachytit molekuly PFAS do své dutiny a tím je z vody odfiltrovat.

Cyklodextriny jsou přitom překvapivě účinnější než běžně používané aktivní uhlí. A mají ještě jednu výhodu: jsou levné, protože se vyrábějí rozkladem škrobu, takže ve výsledku jde vlastně o speciální formu cukru.

„Zatím je vážeme do nerozpustných polymerů, které ve vodě dokážou tyto sloučeniny vychytat,“ vysvětlují výzkumníci. „V budoucnu je chceme navázat na magnetické nanočástice, abychom je mohli z vody jednoduše oddělit pomocí magnetu.“

Spojení Česka a USA

Na výzkum mají podporu několika projektů. Pavlína zmiňuje například projekt MŠMT, na kterém spolupracují s The University of Rhode Island, kde Pavlína absolvovala stáž. V USA je totiž problém s PFAS ještě palčivější, protože často je pitná voda kontaminovaná nad povolené limity. „Bylo přínosné vidět, jak tam dělají sorpční experimenty, a také vyrazit do terénu a odebírat vzorky,“ říká.

V Česku je situace dobrá, i když třeba v Jizerských horách mají PFAS vyšší koncentraci kvůli používání běžkařských vosků, a kontaminace se objevuje například i u letišť kvůli hasicím pěnám.

Především víc informovat

Instagramová komunita, pozitivní reakce sledujících, možnost vystupovat na konferencích a inspirovat se od jiných, Pavlína a David to všechno berou jako bonus. Hlavní je pro ně ale samotný výzkum. A pokud jejich videa probudí zájem o chemii a přivedou mladé lidi do laboratoře, pak má jejich práce smysl nejen v laboratoři, ale i mimo ni.